HORSKÉ KLUBÁNÍ
Horské klubání 9.-11.4.2010 (celý víkend týden po Velikonocích)
Setkání několika misijních klubek z České republiky ve Špindlerově Mlýně.
Díky majitelům Erlebachovy boudy, kteří nám umožnili zdarma víkendový pobyt zdarma včetně jídla, se nás sešlo celkem asi 130 Mišáků = 100 dětí, a doprovod - většinou vedoucí misijních klubek.
My tři z Děčína jsme vyjely po šesté hodině autobusem do Jičína a odtud navazující spoj do Špindlerova Mlýna, tam jsme také čekaly jen pět minut a jely rovnou k Erlebachově boudě, kam jsme dojely asi v půl dvanácté. Daly jsme si na Josefově výborný velký čaj a přivítala nás velmi milá majitelka se slovy, že jsme tu úplně jako první vlaštovky a dala nám klíče ke krásnému apartmánu ve vile Tereza, kde jsme mohly strávit celý víkend. (Na internetu jsou krásné fotky a možnost ubytování kdykoli - stačí otevřít stránky " Erlebachova bouda" - vřele doporučuji ! A tak jsme se u krbu na Josefově v krásné restauraci hezky ohřály a šly se ubytovat. Postupně přijížděli další a další Mišáci, počasí bylo nádherné, na protějších Dlouhých stráních se blýskala zasněžená sjezdovka, kolem nás pučely devětsily (krásná silná bylinka typická pro tento kraj-( schválně - najdete si, co že to byla skupina Devětsil a koho sdružovala ?) po večeři jsme měli setkání ve společenské místnosti "ve vnitru", P. Jiří Š. nás přivítal a tak jsme se dali do představování jednotlivých misijních klubek, P.Jiří při té příležitosti dostal i korunky pro děti z misií. Svou radost ze setkání jsme vyjádřili i písničkami, ke skvělému doprovodu kláves a zpěvu paní Broni - jsme se dali do zpívání a hlavně bubnování - měli jsme totiž za úkol přivézt s sebou jakýkoli bubínek nebo jiný hudební nástroj. Scénka kluků z Brna byla velmi vydařená, jsou to zkrátka skvělí baviči.Takže bylo hodně veselo a celý večer byl dlouhý a velmi velmi vydařený. Děti byly tak unavené, že zalehly do svých spacáků a ihned usnuly. Vstávání bylo časné-už v sedm hodin, protože mše svatá začínala v sedm dvacet. Pak snídaně a po snídani jsme měli různé činnosti, někdo chtěl sáňkovat na právě napadaném sněhu, někdo zdobil perníčky, připravoval přáníčka, dárky pro majitele, kteří nás sem pozvali a hostili nás, vyráběli jsme pohledy a šperky z korálků, každý si to své našel. My jsme dělaly od každého trochu. Po odpolední snéhové chumelenici, když se vyčasilo, šly jsme hned ven, protože když jsme na horách, neodpustíme si procházku. Došli jsme až ke Špindlerově boudě - na samém vrcholu, a odtud jsme se mohly dívat do Polska, kdyby nám to mlha dovolila, u mapy na rozcestí jsme postavily maličkého sněhuláka a šly zpátky. Po večeři jsme měli opět večerní setkání s P.Jiřím. Vyprávěl nám o své cestě po Surinamu a Guyaně, ukazoval fotky a pak jsme se zase veselili při zpívání, bubnování,scénkách a vtipech. Připravili nám také různé misijní materiály, od balonků přes růenečky a pohledy, po čerstvě vydanou knížku právě s P.Jiřím Šlégrem o misiích. Doporučuji - kdo má zájem, napište mi, ráda knížku předám. Mohla bych zde psát i krátké příběhy z knížky, takže jestli máte zájem, pište. Pozdě večer jsme se ztišili a modlili se, uprostřed místnosti na koberci svítily barevné silné malé svíčky a my seděli v kruhu, děkovali jsme Pánu za to, že jsme se tu mohli sejít, za všechny dary, které nám dává a prosili o různé milosti. Ta chvíle byla velmi vzácná a krásná, protože jsme cítili, že je Pán s námi a usmívá se. Opravdu nezapomenutelná chvíle. A dobrou noc ! Teď ve tmě jít do kopečka po kluzké cestičce zaváté sněhem, to bylo dobrodružství ! Ale nikomu se nic nestalo ! A neděle ráno byla taková slavnostní, byl totiž svátek Božího Milosrdenství, někteří z nás se právě domodlili krásnou devítidenní "novénu k Božímu Milosrdenství", a Duch Svatý nás v tomhle společenství hladil po duši, měli jsme opět skvostnou bufetovou snídani, každý si dal, co chtěl, páni číšníci a paní v kuchyni se o nás dobře starali, za to jim patří dík. A už jsme se připravovali na slavnostní mši svatou. Byla nádherná, krásné písničky, žehnání výrobků dětí, po mši měl každý člen misijních klubek v krabici dáreček od toho druhého známého neznámého. Dostali jsme také požehnání na cestu. Poděkovali jsme majitelům Erlebachovy boudy za jejich vlídné přijetí a financování tohoto klubání, přijali od nás vyrobené dárečky. Šli jsme si balit a přátelé postupně odjížděli. Po obědě jsme se rozloučily i my a čekaly spolu s hloučkem lidiček na autobus, který nás zavezl dolů do Špindlerova Mlýna. Počasí ? Na to, že některé slečny měly tenisky a slabou větrovku, bylo docela sychravo, zima a nasněžíno, do toho mrholilo se sněhem, do toho studený vítr, těch pár minut na prochladnutí stačilo, abychom s vděčností přijali místečko ve vyhřátém autobuse. Za půl hodinky jel Pražák, vystoupily jsme v Jičíně a za dvacet minut nám jel autobus Zlatovánek až do Děčína, takže spojení báječné a ne drahé. Kdo jede na vysočinu, doporučuji, cesta z Děčína do Jičína stála 88,- Kč pro dospělého. A jak dál ? Setkání s kamarády z dalších klubek nás ujistilo o tom, že naše malá pomoc našim kamarádům je důležitá, tam nemají chleba za třicet korun, je tam mnohem lacinější, takže za ty penízky se tam může koupit spousta lacinějších věcí, naši kamarádi ( i sirotci, kteří nikoho nemají a bydlí spolu v nově vybudovaném sirotčinci, starají se tam o ně dobře, mohou chodit do školy - příhěh ze Surinamu (nejmenší země v Jižní Americe - úplně na severu u Atlantského oceánu, sousedí s Brazílií) nám malovali pohledy, které P.Jiří s sebou přivezl.Také nám ukazoval zajímavé věci z této krásné země, která se může pyšnit nedotčenou přírodou. Např. něco jako šátek, kteří si kluci a pánové uvazují pod ramenem a překrývá jim hruď, a ženy ji vážou jako zástěru kolem pasu.
Děkuji tímto P.Jiřímu za to, s jakou laskavostí se nám a dětem věnoval a věnuje. Ze setkání budeme těžit celý rok a budeme doufat, že se budeme moci zase příští rok spolu setkat.
Když se podíváte na stránky "misijní díla", projděte si nabízené materiály, kdybyste měli zájem uspořádat povídání, výstavu, sbírku, napište mi, dáme všechno dohromady.